Vyškovský Rádcovský Kurz
Velice rád bych vám dnes povykládal o tom, jaké to bylo na VRKu. Byla to moje první akce, na které byly i skauti z jiných oddílů a já té akci byl za náš oddíl sám. Každopádně, než vám začnu vyprávět o samotném VRKu, tak bych vám asi měl říct, jak jsem se vlastně na VRK dostal, že?…
Tak tedy dobrá. Všechno to začalo někdy okolo půlky října. Marcel měl odpolední a já chtěl vždycky být rádce a vést nějakou družinku, tak mě poprosil, zda bych nemohl vést Surikaty místo něj. Samozřejmě ne sám. Hlídat mě mela Katka a já měl mít jenom program. V průběhu schůzky mi Katka trochu říkala něco k programu a dostala se k tomu, že bch se už třeba i mohl přihlásit na nějaký ten RK(rádcovský kurz). Byl jsem nadšený, ale pořád byla schůzka, takže jsem se to snažil trochu vydržet a nezačal jsem hned přímo skákat radostí. 😀 Po schůzce jsem Katku doprovodil a ona mi řekla připomínky a jiné věci k programu. Pak jsme se dostali více k RK. Řekla mi, že si mám zkusit nějaké najít a uvidíme. Opravdu se tak stalo. Asi nejvíc mě zaujal Vyškovský RK. Zrovna jsem psal mail Katce a Marcelovi o tom VRKu, ale i jiných pár, které se mi zalíbili, když vtom mi přišel mail od Marcela, který mi psal taky o VRKu. No takže během dalších 2 dnů jsme vyřešili přihlášku atd. Asi o týden a půl později, když už jsem si myslel, že neodpoví, tak mi přišel mail ve kterém byly instrukce. Musel jsem natočit video a vzít si na večeři něco, co bych nabídl nejlepšímu kamarádovy. Zbytek vybavení byl podobný jako u oddílových akcí. Natočit video pro mě bylo trochu těžké, protože jsem tušil, že se bude pouštět. Navíc mluvím rychle a taky občas jednu větu prodlužuji o další tři věty. Nakonec jsem to, ale zvládl! Přichází den, na který jsem čekal. Je 4.11.2016, je pátek a po škole vyrážím na první běh VRKu…
Jel jsem do Brna vlakem z Rosic okolo 14:45. Když jsem byl v Horních Heršpicích, tak mi volal Otík (vedoucí), ale někdo z nás měl špatný signál a tak jsem ho neslyšel. Pak byl hovor přerušen úplně, takže jsem mu napsal SMSku. On mi odpověděl, že mají zpoždění, ale, že vlak stihnou a řekl mi do kterého vlaku mám nastoupit. Šel jsem proto na nástupiště. Vlak tam ještě nebyl a já asi 5 minut čekal. Když vlak dojel, tak jsem přemýšlel do kterého vagonu nasednout a já viděl, jak nějací kluci nasedají do vagonu. Jo a měli na sobě krosny. Myslel jsem si, že to jsou taky skauti z rádcáku, takže jsem šel do vagonu. Když jsem vešel dovnitř, tak jsem kolem nic prošel a nevšiml si jich a teprve potom jsem si všiml, že sedí po mé pravé straně na chodbě a jeden z nich něco šeptal tomu druhému a ukazoval na mě. Tak jsem se na ně otočil a chtěl je pozdravit, ale světlovlasý mě předběhl a řekl: “Ahoj! Jedeš na rádcák?” Řekl jsem, že ano a přisedl si k nim. Zjistil jsem, že také čekají na Otíka a ostatní. Ti se k nám připojili asi po dalších čtyřech minutách. Mezitím jsem zjistil, že jeden je Seno a druhý je Pól. Senu je 14 let a Pólovy je 13 let. Seno hraje florbal a Pól zase hraje hokejbal. seno měl odklad a proto není v deváté, ale osmé třídě. Oba dva se normálně jmenují Petr (a když jsem se jim přestavil jako Vevr, tak mi rozuměli Petr a ještě asi do dalšího odpoledne si mysleli, že jsem Petr :D). 
Seno je ten, který je nalevo. Pól zase ten na pravo!
Vystoupili jsme už téměř všichni v Blansku, kde jsem čekali na poslední lidi. Ti měli asi za 3 minuty dojet ze Zábřehu a Lanškrouna. Když přijeli, tak si nás vedoucí rozdělili prozatím do tří skupin, aby mohli zjistit kdo tu je. Skupina těch co jeli z Vyškova, těch co přisedli v Brně a těch co dojeli až do Blanska. Po chvilce jsme se dali do pohybu. Já šel ve trojici s Pólem a Senem. Povídali jsme si o škole, skautu, no prostě o všem. Cesta nebyla dlouhá, takže jsme za chvíli byly u DDM Oblázku. Tam nám Otík ukazoval kouzla, abychom se nenudili. Řekl nám, že třeba se ty kouzla i na rádcáku naučíme. Potom nás další vedoucí (Ježek) vyzval, abychom šli dovnitř, ale jen si tam odložili věci a zase šli ven! Hráli jsme skvělé hry na seznámení. Jo a mimochodem Otík prý zná Housenku. První hra byla trochu složitá na vysvětlení, ale nakonec jsme ji pochopili. Museli jsme někomu říct naše jméno/ přezdívku a něco, co se nám stalo a rádi na to vzpomínáme (Takže já jsem řekl Vevr a jako příběh jsem si vybral historku ze ZOO ve Vyškově, kde jsem vlastně přišel k přezdívce). Ten koho jsme potkali nám zase řekl jeho jméno a příběh. Jakoby jsme si vyměnili identity a museli jsme těm dalším lidem vyprávět příběh toho člověka, který se mnou mluvil předtím. Když se zase vaše jméno a příběh dostali k vám, tak jste šel bokem, jakože už máte splněno. Druhá hra byla poněkud jednodušší. Šlo o to, že jsme si stoupli do kroužku a Otík namířil třeba na mě, takže já si musel dřepnout. Na jedné straně ode mně stál Seno a na druhé Lucka (vedoucí), takže na se be museli namířit a ten, kdo řekl dřív přezdívku nebo jméno toho druhého vyhrál. Ten kdo to nestihl, tak vypadl. Tuto hru Vyhrála Jojo a na druhém místě byl Doly. Pak jsme byly náhodně rozděleni do týmů. Já byl v týmu s Jojem, Kuličkou, Filipem a Šárkou. Jako první skupinový úkol jsme dostali úkol zjistit něco v jízdních řádech. Potom jsme šli do šatny, abychom se převlékli. Hned jak jsme se převlékli, tak přišel zlatý hřeb večera, na který všichni čekali, Večeře. Na večeři jsme každý měli to, co jsme chtěli. Protože jsme měli za úkol dovézt si to, co bychom nabídli nejlepšímu kamarádovi. Byly tam buchty, perníky, slané záviny, párky, tousty, polívka a další věci. Já, Seno a Pól jsme se zdržovali hlavně v okolí řízků, slaných závinů a toustů. Po večeři následovala ta rádcovská část, kde jsme se už “učili” jak být správný rádce.
Měli jsme přednášku z metodiky, kde jsem se dozvěděl, co všechno by správný rádce vždy měl mít u sebe. Hráli jsme Kimovou hru. Poté jsme měli přednášku z bezpečnosti, která podle mě byla dost krátká, ale co už! V metodice jsme měli za úkol v těch skupinkách naplánovat výpravu, tak aby splňovala určitá kritéria. O naší skupině řekli vedoucí, že je to téměř dokonalé, že se to podobá tomu co udělali oni. Později jsme se dozvěděli, že na tu výpravu půjdeme další den. Dozvěděl jsem se něco o bezpečnosti na cyklistické výpravě a o bezpečnosti na silnici. Jako poslední jsme si říkali, jak se oblékat na různé výpravy. Pak jsme měli jít spát. Samozřejmě nikdo spát nešel. Někdo si házel míčkem. Někdo (Třeba Já, Seno a Pól) si povídal a někdo (třeba Doly a Šípek) se provokoval a házeli po sobě věci. Jo a někdo i posiloval tím, že zvedal dost těžký boxovací pytel. Spát jsme měli jít v 22:00, ale když jsem se naposled díval na hodiny, tak bylo 01:35 a pořád se svítilo….
Ráno jsme se všichni vzbudili dřív a navzájem, protože jsme všichni začali chodit na záchod. Okolo 7:00 k nám do pokoje přišli vedoucí a doufali, že spíme, protože nám pouštěli Shake it off, aby nás vzbudili. Měli jsme asi 2 minuty na převlečení atd. Potom jsme šli na rozcvičku ve formě Harryho Pottera. Na snídani byly chleby s pomazánkou, buchty a tousty. Když jsme se nasnídali, tak jsme vyšli na vlak a jeli do Adamova. Tam jsme se zase rozdělili na skupinky a už jsme si měli dát i jména a pokřiky. Filipa napadlo Veverky, když máme ve skupině Vevra. Všichni jsme souhlasili jenom Jojo měla malé připomínky, ale ty Filip vyřešil, když řekl, že pokřik bude: Jójó Veverký!! Pak jsme si vybírali vedoucí, kteří s námi půjdou, ale nesmí nám do toho mluvit. Stejně jako na Svojsíkáči. My jsme si vybírali jako první a váhali jsme mezi Otíkem a Pudlíkem, Mamutem a Hančou (myslím). Nakonec jsme si zvolili sexy team (Hanča, Mamut a Pudlík). Oni se nazvaly sexy team. Vycházeli jsme jako před poslední. Jako svého nepsaného vedoucího jsme si zvolili Filipa a Já byl jeho zástupce. Jo a každý dostal papír s otázkami, na které jsme museli zjistit odpovědi od ostatních členů teamu. Vyšli jsme. Po chvíli jsme začali váhat kudy jít, ale rozhodli jsme se správně :). xy V prvních pár minutách jsme šli vpředu a sexy team šel DOST pozadu. Takže jsme si z nich pak dělali srandu, že jsou to lenochodi atd. V sexy teamu byl Pudlík za zdravovědu, Mamut za metodiku a Háňa za Bezpečnost. Schválně se po cestě chovali jako děti a měli nápady jako třeba skákat do studené vody, skákat do listí, lézt po stromech atd. Taky se nám stalo, že se jim stýskalo po mamince. Nakone jsme tento problém, ale zvládli vyřešit (podle nás). Prvně jsme je uklidňovali vyhlášením soutěží potom povídání si s nimi a nakonec pauzou na svačinu. Koneckonců my jsme to ještě měli lehké to Jéňa s Luckou byly ještě dětinštější. jéňa lezl po skálách, běžel hodně rychle (je běžec), lezl po stromech a schovával se nebo zdržoval. Naše první zastávka byla u jedné zajímavé budovy. Bylo to muzeum a vedle něj stál taková super rozhledna, na kterou jsme šli. Tam jsme si i nasvačili. Potkali jsme tam i Ježka, který si semnou udělal selfie 😀 .
Po dlouhé a namáhavé cestě jsme se nějak spojili se skupinkou, kde byl Ježek, doly a zbytek si nepamatuju. 😀 Poslední svačina byla i s touto skupinkou na rozcestí, kde Jéňa vylezl na strom a nechtěl slézt a Pudlíka začal bolet zub a chtěl počkat na zoubkovou vílu. Nakonec jsme konečně došli na rozhlednu, kde jsme se všichni měli sejít. Tam si Ježek a Otík udělali srandu z Mamuta. Oni totiž po cestě našli ze zadu rozbitý mobil, který, ale ze předu vypadal stejně jako její mobil. Tak s ní šli na rozhlednu a poprosili jí, jestli by jim nepůjčila svůj mobil, že se na něj chtějí podívat. Po chvilce, když se nedívala, tak ho strčili do kapsy a vyndali ten rozbitej. Pak jí ho chtěli vrátit (ten robitý), ale jaksi jim “vyklouzl” z rukou… Ten její výraz byl k nezaplacení :D. Asi minutu vyšilovala a pak jí došlo, že to je prank… Když jsme dojeli zpět do Blanska, tak na nás čekala svačina a po ní program. Pouštěli jsme si naše videa, za které jsme se všichni styděli… Samozřejmě ani jedno video nezůstalo bez kritiky vedoucích. Ti nám pak taky řekli, že jsme první ročník VRKu, který nedělal o svém oddílu prezentaci, ale video a zeptali se nás, jestli nám to alespoň něco dalo. Pak následovala zdravověda, kde jsme se učili obvazovat koleno, kotník, prst, krvácení, zlomenou ruku a spálenou ruku. Potom už byl pouze dobrovolný program a to o imigrantech. Všichni jsme se zůčastnili a dozvěděli se spousty zajímavých věcí a taky diskutovali. Tento program vedl Otík a byl nadšený, protože prý je to poprvé, co dokázal vyvinout opravdovou diskusi :D. Jo mimochodem první den jsme večer hráli taky radary (v programu imigrantském). No a po imigrantech jsme už šli spát, tentokrát doopravdy. Akorát Pól bohužel musel odjet, protože jel další den do Německa. Tak jsem si lehl za Senem místo něj, protože místo mě si za Jojem chtěl lehnout Ježek (mladý ne vedoucí:D ).
Byly jsme, tak unavení, že tentokrát už nás opravdu vedoucí rádiem vzbudily. Chtěli jsme se začít chystat na rozcvičku, ale překvapivě nám řekli, že hlavně nemáme vylézat ze spacáků. O chvíli později k nám přišli a řekli, že po tak náročných dnech si rádci zaslouží snídani do spacáku. Nikdo neprotestoval a tak jsme dostali do spacáku každý čaj a buchty. Když se na to tak dívám zpětně, tak si uvědomuju, že nás asi chtěli vykrmit :D. Protože v pátek večer byly buchty i v sobotu ráno buchty a v neděli taky buchty…
Každopádně potom jsme neměli klasickou rozcvičku, ale hráli jsme vybíjenou, ale trochu jinak. Pak jsme se balili a měl imigrantskou hru. Nakonec jsme pak dělali hodnocení rádcáku a fotky. Někteří, kteří bydleli v Lanškrouně atd. museli odjet dřív. My jsme pak už jen hráli fackovanou a pak šli na vlak. Všichni jeli do Vyškova, teda až na mě a Seno. My jsme si museli koupit vlastní lístky, protože jsme jeli jinam atd… Seno vysedl v Brně a já taky. Doprovodil jsem ho na šalinu a pak jsem šel na vlak…
Moc se těším na další běh rádcáku, který proběhne v lednu. Myslím, že mluvím za všechny, že jsme si to užili. Máme na facebooku vlastní skupinu a už plánujeme setkání mimo rádcák :).
André D. Sohrabi – Vevr
A na závěr jedna společná fotka.
