Střelci, lotři…
aneb jak to tady tenkrát možná bylo
Tak zní oficiální název základního kola Závodu Vlčat a Světlušek ve Střelicích pro děti z okresu Brno venkov. První květnovou sobotu se setkaly družiny vlčat a světlušek z blízkého i širokého okolí do Střelic a společně poměřily síly v tradičním závodě.
Už při úvodním nástupu jsme byli mimo přivítání svědky jednoho zločinu. Nějací lotři přímo před našima očima ukradli vzácný poklad a utekli s ním do nedalekých lesů. Všechny družiny se tak postupně domluvily a vydaly se po stopách těchto lumpů získat poklad zpět.
My jsme do boje vyslaly hned dvě hlídky. Jednu holčičí a jednu chlapeckou. Celkem se našlo po sedmnácti družinách v každé kategorii. Zlodějské darebáky tak po lese lovilo úctyhodných 34 hlídek.
Na střídačku vyráželi na trasu holky a kluci a postupně odolávali různým nástrahám. Naše Sovičky startovaly s číslem 20, kluci Surikati až 25. Před startem jsme tedy měli dost času, který jsme strávili na místním školním hřišti. Někteří hráli fotbal, jiní skákali přes švihadlo, do písku nebo jen tak blbnuli na žíněnce. Každý si zkrátka našel tu svou zábavu.
Postupně nadešel čas, kdy holky vyrazily do “boje”. Rozloučili jsme se s nimi, popřáli jim hodně štěstí a pomalu jsme se na start začali také připravovat. Netrvalo to dlouho a mohli jsme svůj lov na zločince také zahájit.
Jako první nás čekalo ověření naší manuální zručnosti. Podle vzoru jsme si sestavili svou vlastní truhličku na poklad. Docela se nám dařilo, jen dvě malé chybky znamenaly drobnou ztrátu na plný počet bodů. Řekli jsme si, kde byla chyba, hodili to za hlavu a vyrazili dál. Sovičkám se na tomto stanovišti naopak velmi dařilo a byly jedny z mála, které zde získaly plný počet bodů a dostaly velkou pochvalu.
Na druhé zastávce jsme ošetřili dvě nešikovné vesničanky. Jedna se opařila o horký kotlík a druhá se z toho leknutím pořezala při krájení brambor. To se nám taky celkem podařilo a další téměř plný počet bodů byl na světě. 🙂 Za odměnu jsme do truhlice, kterou jsme vyrobili na minulém stanovišti, dostali poklad ve formě sladkostí, které ti loupežníci vytratili při svém zběsilém úprku.
Třetí setkání bylo se zvědavou manželkou střelického rychtáře, ze které jsme dolovali nejrůznější informace o místních loupežnících a vůbec o místních poměrech. Mimochodem ona z nás také vytáhla spoustu věcí, například co máme v Rosicích zajímavého. I zde jsme dostali trochu vytraceného pokladu.
Dále se stezka šplhala do příkrého kopce, na jehož vrcholu jsme prověřili znalosti přírody. Prošli jsme trasu, kde byly pověšeny různé rostliny a zvířata a ty jsme museli poznat. Čas nás trochu tlačil a ze třiceti kousků jsme jen u tří udělali chybu. Za slušný výkon jsme opět obdrželi pár drobností do truhličky.
Po přírodě nás čekala znalost vlasti a skautingu. Na tomto zastavení jsme se potkali se Sovičkama, které šli stejný okruh, ale v opačném směru než my. Bylo to velice úspěšné stanoviště, protože i Sovičky i my jsme dokázali získat plný počet bodů. Podařilo se nám doplnit chybějící slova do státní hymny nebo správně pověsit vlajku nebo poznat významné osobnosti jako Karla IV, Sv. Anežku Českou, A. B. Svojsíka, R. B. Powella nebo T. G. Masaryka.
Na dalším stanovišti jsme se ztratili a potkala nás ukrutná bouřka. Naštěstí jen jako, ale i tak jsme museli prokázat, že víme, jak se v takových situacích chovat. Určitě jsme na něco zapomněli, ale i tak jsme vymysleli spoustu důležitých věcí, které dělat a proč.
V další části jsme narazili na tajnou disciplínu. Ta spočívala v sestřelování zlých loupežníků. Když jsme je postříleli, tak nám rytíř, který nám u této akce asistoval, navrhl, že jestli chceme ještě nějaké body, tak si máme zkusit vzpomenout na jména těch lupičů. Ze sedmi jsme si na šest vzpomněli. Byli to Špek, Smrad, Bidlo, Prcek, Slepejš a Špína. Jediný, na koho jsme zapomněli byl Řezník. I tak to byl velmi slušný výkon.
Naši fyzickou zdatnost prověřilo další zastavení. Další rytíř nás provedl starou jeskyní a pomohli jsme mu zastřelit draka ve sluji. Je pravda, že tohle s námi příliš nevyhrál, ale snaha se také cení. 🙂
Poslední naší prověrkou bylo logické myšlení. Hledali jsme v textu ukrytá slova Miloš a Zeman a skládali jsme příběh kupce, loupežníků a chrabrého rytíře. Tohle se nám opravdu podařilo na výbornou a plný počet bodů byl v kapse.
Přesunuli jsme se zpět ke škole, kde jsme si povykládali zážitky s ostatními a čekali jsme na výsledky.
Na závěrečném nástupu jsme soudili dopadené lapky. Protože ale celý poklad, který ukradli, po cestě poztráceli a my jsme ho zase našli, tak jsme jim nakonec udělili milost a věříme, že si lekci, kterou dostali, zapamatují.
Závěrem bylo potřeba zjistit, která že hlídka byla v lovení zločinců nejúspěšnější. Naše světlušky Sovičky se umístily na krásném čtrnáctém místě s celkovým počtem 207,95 bodu. U vlčat jsme na to, než uslyšíme název naší družiny, čekali o něco déle. Surikati se nakonec umístili na krásném čtvrtém místě s celkovým počtem 237,6 bodu. Na třetí (a první postupové) místo ztratili pouhých pět bodů.
Snad mluvím za všechny, když napíšu, že se nám celý závod moc líbil. Počasí bylo naprosto úžasné, organizátoři si pro nás připravili velice hezky zpracovanou tématiku lotrů a střelců, seznámili nás s historií střelicka a celým příběhem nás prováděli dobově oblečení vesničané a rytíři.
Jako velké pozitivum vidím, že obě naše hlídky obstáli v silné konkurenci družin z oddílů, které mají daleko delší historii a zvláště vyzvedávám výkon vlčat Surikatů, kteří projevili nejen pohotové skautské znalosti a dovednosti, ale i týmového ducha. Postup do krajského kola nám sice o pětibodový vlásek utekl, ale i tak nám udělali velkou radost. 🙂
Marcel
