Výlet Gepardů

První květnová sobota byla jako stvořená pro nějaký příjemný výlet do přírody. A my jsme měli to štěstí, že jeden takový jsme si s Gepardy naplánovali.

Část se nás ráno sešla v Rosicích na autobusové zastávce, a část se k nám přidala až v Neslovicích, odkud jsme na výlet vyráželi. Čekala nás více než patnáctikilometrová procházka rosickým okolím.

Z Neslovic jsme se vydali po zelené turistické značce směrem na Rybičkovou skálu a dále kolem bývalé cihelny do Padochova. Zejména Rybičková skála některé výrazně zaujala – hledali jsme zkameněliny ryb, ale nový nález se nám nepodařil. Alespoň jsme se o místě dozvěděli něco zajímavého z informační tabule. J

Cestou se nám dařilo objevit taky pár krabiček hry geocaching. Mezi Gepardy se našlo i několik vlčat, která to měla dobře zmáknuté a schránky už dávno „odlovili“ s rodiči, takže to pro ně nebyla žádná novinka. Za Padochovem jsme si dali oběd, pěkně jsme si u toho poseděli a kochali se výhledem do krajiny.

Posilněni jsme sešli do údolí, až jsme se napojili na modrou turistickou značku. Míjeli jsme louky plné pampelišek – krásně se zde mísily žluté s těmi již odkvetlými šedými, což tvořilo moc hezkou kombinaci. Protože jsme skauti, musíme myslet i na dobré skutky – tentokrát jsme z lesa vynesli pneumatiku a ještě nějaký nepořádek, co do něj rozhodně nepatřil.

Z Oslavan nás vedla značka modrá směrem do Zbýšova. Než jsme je ale opustili, potkali jsme pána, který zrovna opečovával krásného veterána z války, se kterým se, jak jsme se dozvěděli, právě chystal na výlet do Plzně na oslavy výročí konce 2. světové války.

Z údolí jsme se museli dostat zase „trochu„ do kopečka. Ono to trochu nakonec bylo docela dost a někteří měli co dělat. Ti, kteří měli sil více, nabídli ostatním pomoc s odnosem batohu. To se však nakonec trochu zvrhlo – kluci začali vymýšlet, jak si práci co nejvíce usnadnit a začali batohy různě svazovat svými uzláky. Po cca dvaceti minutách zjistili to, co už jsem jim dávno říkal, že tudy cesta nepovede.. 😀 Ale na druhou stranu, zábavy u toho bylo hodně, takže nikdo promeškaného času nelitoval.

A už jsme pomalu vcházeli do Zbýšova. Zkušení „Zbéšováci“ Pokémon a Mara nedali jinak, než, že se musíme stavit na zmrzlinu. Prý je to po cestě. J A skoro bylo, prošli jsme kolem bývalé zbýšovské skautské klubovny – skauti ve Zbýšově aktuálně vůbec nefungují, což je určitě škoda – zázemí by mohli mít krásné, dále jsme se protáhli po rekonstruované silnici pod železnicí a nakonec jsme dorazili až do dvora Hornického domu, kde jsme si dali dobrou točenou zmrzku.

Opět řádně posilněni jsme vyrazili na poslední část naší cesty, která vedla stále po modré značce až do Zastávky. V tuto chvíli už jsme v nohách měli více než deset kilometrů a na některých se to začínalo trochu projevovat. Nebylo to ale nic hrozného. Postupně jsme se napojili na úzkorozchodnou kolejnici a podél ní jsme doputovali až do kýženého cíle – vlaková zastávka v Zastávce. J

Přesto, že posledních pár stovek metrů bylo pro některé doslova utrpení z toho, jak je bolely nožičky, všichni trasu bravurně zvládli. Užili jsme si krásné počasí a společné chvíle, na které budeme rádi vzpomínat.Děkuji všem zúčastněným, kterými byli Cože, Pokémon, Mara, Pepa, Popotácel, Dino, Vojta, Radovan, Smíšek a Viktorka.

Zapsal Marcel

Fotky najdete opět v naší galerii: https://esoxrosice.rajce.idnes.cz/Vylet_Gepardu_04.05.2019