29/04/2017

Střediskové Jamboree 22.04.2017

Účastníci:

Surikati – Myšák, Shifu, Panda, Štěpa, Sovičky – Anežka, Barča, Čmelda, Fafi, Hruška, Ještěrka, Maky, Ježci – Vevr, Otesánek, Palačinka, Matěj + Dub (Plyšák, Šomin… Prostě Šimon) :), Vedoucí – Adept, Marcel a na chvíli i Katka s Viky

Kde?        Pohořelice

Kdy?        7:30 až 19:15

Jak?        Autobusem a Vlakem

Proč?      Abychom se viděli opět se členy střediska a hlavně si zkusili střediskový závod (nácvik pro Ježky před Svojsíkovým závodem a opakování pro Sovičky a Surikaty).

Všechno to začalo v 7:30 ráno, když jsme měli sraz na autobusové zastávce Husova. Já (Vevr) a Palačinka jsme tam byly jako první. Až tam byly všichni… včetně Adepta, který přišel úplně přesně, tak Marcel začal zjišťovat, zda všechno máme atd… Asi v 7:40 přijel autobus, kterým jsme jeli do Brna. Většina musela stát. Já se pokoušel splnit úkol do Odborky Jazykáře – Celý den na akci mluvit německy. Bohužel se mi nedostalo velké pozornosti/uznáni a tak jsem usoudil, že na Jamboree asi bude lepší mluvit Česky… V brně jsme přestoupili na autobus, který jel směrem na Mikulov. My samozřejmě vystoupili již v Pohořelicích. V Autobuse jsem si já a Palačinka četl vtipy. Otesánek a Adept si povídali a ostatní si také buď povídali anebo se něčemu smáli. V Pohořelicích jsme byli těsně před 9:00 a šli jsme rovnou ke sportovní hale. Tam už čekalo spousty skautů… Nejspíše na nás, ale nevím. Každopádně bylo jich tam tak 150, ale vypadalo to, jakoby tam bylo miliony skautů. Bylo to úžasné. 🙂 Nějak jsem asi přeslechl jméno skauta s megafonem, tak mu prostě říkám ten skaut, co řve do megafonu. Říkal nám, ať se zařadíme. Chvíli to ještě trvalo, protože jsme museli štelovat, jak stojíme. Potom začali různí vedoucí mluvit. Když domluvili, tak hlásili pořadí, ve kterém půjdeme. My jsme šli poslední, ale co?! Mezitím, co hlásili pořadí, tak Marcel platil poplatek a donesl nám pak náramky na památku a identifikační náramky, které nám po cestě rozdával. Cesta mi připadala, jako skautská invaze… Tolik skautů v jednom městě, v jednom zástupu a táhne se někam, ale nevím kam. Šli jsme asi 20 minut a pak jsme konečně došli k místu nástupu. Na nástupu jsme si zazpívali skautskou hymnu a dozvěděli se zase nějaké informace. Pak jsme hráli hry. Byly jsme rozdělení. Já, Palačinka a Otesenák jsme byli s Citrónem, který nás ještě rozdělil na ty, co hráli nějaké hry a na nás, kteří hráli buldoky. Bylo to super. Poté nám řekli, že už máme končit a že začíná závod. My jsme šli jako druzí… Hned po Židlochovicích. Mezitím, co jsme čekali, než nás pustí, tak jsem se zrovna dozvěděl, že mě přijali na střední školu, takže to bylo skvělejší než předtím. 🙂 Byli jsme nervózní, ale naproti loňsku jsme tentokrát chtěli být alespoň v lepší polovině…. Nepovedlo se. 😀 Nevadí posunuli jsme se oproti loňsku i tak o 2 místa a tak jsme spočítali, že za 3 roky budeme na 2. místě. 😀

Vyrazili jsme myslím v 11:22.  Mimochodem jeden z poznatků je ten, že stanoviště byly dost blízko u sebe. Jako první stanoviště byla skautská historie, kde jsme získali 14 bodů z 20 a 10 bodů za chování a spolupráci. Na druhém stanovišti šlo o komunikaci. Naše sestra vedoucí mi přečetla příběh a já ho musel vyprávět Otesánkovi, ten Dubovi a on Palačince. Já jsem potřeboval, aby mi ho přečetla dvakrát, protože jsem poprvé moc nerozuměl… Popravdě ani podruhé moc ne. Řekl jsem to tady dále. Nakonec jsme získali jen 2 body a 5 bodů za chování. Zrovna, když jsme se chystali odejít, tak dorazil Matěj, který tu původně vůbec neměl být. Naštěstí mu hasiči skončili dříve a tak ho Katka dovezla. Naštěstí. 🙂 Šli jsme tedy a dále a myslím, že další bylo stanoviště orientace. Tam jsme získali myslím 12 bodů a k tomu 5 bodů za chování a 3 za spolupráci. Bylo to docela těžké, ale zejména azimuty. Tam jsme nenašli ani jeden z azimutů.

Pokračovali jsme na stanoviště skautský kroj, kde jsem víceméně vše věděl, takže jsme si nemuseli ani nějak radit. Těžší ovšem byl uvázat uzel dobrého skutku. Nakonec jsme ho uvázali všichni až na Duba, takže jsme měli dostat 19 bodů, ale nějak jsme to ukecali a sestra vedoucí Řekla, že jsme super, takže nám ten bod dá. Takže zde u této úplně boží sestry vedoucí jsme dostali 20 bodů a 5 bodů z chování a 5 bodů ze spolupráce (plný počet)! Jako další byla Příroda. Tam jsme čekali asi 15 minut. Mezitím jsme se hádali o jídlo atak. Když jsme přišli na řadu, tak jsme zjistili, že od svojsíkáče jsme se až tak moc nezlepšili. Ale získali jsme asi 11 bodů + 5 bodů za chování a 4 body za spolupráci. 🙂 Pak nás čekala zdravověda. Tam jsme měli novou taktiku, protože jsme si byli vědomi toho, že sice umím zdravovědu, ale vždycky zpanikařím, takže nemůžu ošetřovat. Takže naše taktika… Oni budou ošetřovat a já budu říkat, co mají dělat. Když jsme vše zvládli, tak nám jedna ze sester vedoucích říkala, že si nás z minulého roku nepamatuje, ale druhá jí řekla, že ona si pamatuje slečnu (Palačinku), protože se minulý rok na zdravovědě smála… Ale pak dodala, že to nevadí, že ona se taky různě tlemí na zdravovědě a i jinde a že jenom tady musí hrát velkou skautku. 🙂 Získali jsme něco mezi 11-15 body… Už si to nepamatuji. Zbývaly už pouze 2 stanoviště. Jako další na nás čekalo stavění přístřešku. Bohužel tady nám to moc nešlo, a tak jsme získali pouze 10 bodů + 5 a 5 bodů za spolupráci a chování. Zbývala pouze fyzická zdatnost, kde jsme museli běhat po jednom od tyčce k tyčce a pak ještě musel jeden z nás vyšplhat na strom, co nejvýše. Zde jsme získali asi 12 bodů, ale nejsem si jist. A k tomu 4 body za spolupráci a 3 body zachování… To protože Dub řekl pár sprostých slov. Nakonec jsme došli do cíle asi v 15:00. To už, ale pršelo, takže rozdělat oheň jsme nemohli. Dali nám oběd, na který bylo výborné rizoto. 🙂 Až jsme ho dojedli tak jsme šli ještě k autu, kde bylo schované před deštěm stanoviště šifer. Moc nám nešly, takže nejspíše budeme mít 0 bodů + 5 a 5 bodů za spolupráci a chování…. Snad. 🙂  No a pak nám sestra vedoucí dala úkol navíc a to vymyslet program na schůzku. Chvíli jsme se nemohli shodnout, kdo ho bude psát, jaký bude… Ale nakonec to dobře dopadlo a my pak šli ještě asi s dvěma jinýma družinami do sportovní haly, kde jsme byli ještě asi hodinu. Hráli jsme hry, odpočívali, chodili si kupovat pití do automatu anebo si povídali. 🙂 Marcel pak ještě zjišťoval, komu je malý kroj a jaký potřebuje…

Sovičky

Foto – Když je zima, Sovičky ví, jak se zahřát.. 🙂

Pak jsme jeli autobusem zpět do Brna. Tam nám, ale před nosem ujel autobus a my měli asi 10 minut, na to abychom se dostali k vlaku, takže jsme museli přes celou Vaňkovku běžet na nádraží. Naštěstí jsme to tak tak stihli. 🙂 Ve vlaku byl strašně milý pan průvodčí, ale to odbočuji. Ve vlaku už většina odpočívala, ale někteří si i povídali, anebo dělali blbosti. Asi v 19:10 jsme dorazili do Rosic na nádraží a všichni jsme se rozloučili. Myslím, že mluvím za všechny, když řeknu, že se na další Jamboree těšíme. 🙂 No a my ježci jsme si alespoň procvičili věci na Svojsíkův závod… 🙂

Zapsal Vevr

PS: Já jen dodám, že v kategorii světlušek a vlčat se oběma našim soutěžním družinám velmi dařilo. Kluci Surikati obsadili druhé místo a v těsném závěsu za nimi, na třetí příčce se umístili Sovičky. Všem gratulujeme. Nutno podotknout, že Surikati byli v tomto závodě oslabeni o tři stabilní články své družiny (Opičáka, Popcorna a Kořena) a i přes to obstáli na výbornou. Fotka s výsledky je k nahlédnutí zde!!

Marcel

[columns] [span4]

Jamboree střediska 2017

 

 

 

 

 

 

Naše fotky zde

[/span4][span4]

Ježci

 

 

 

 

 

 

Fotky vranovických Jaguárů

[/span4][span4]

Surikati

 

 

 

 

 

 

Fotky Surikat na trati

[/span4][/columns]