Šestý oddílový tábor, který se letos podruhé konal v malebném údolí říčky Oslavy pod Čučicemi, proběhl začátkem července.
Více informací plánujeme doplnit. Už teď se ale můžete mrknout na parádní reportáž, která byla součástí srpnového vydání magazínu regionu Kahan a za kterou děkujeme Kamilu Horkému:
Tábor skautského oddílu Esox Rosice – Čučice 2020 from REGIONKAMERA on Vimeo.
A mrknout můžete také na táborové fotky kliknutím na tento text.
Táborová data
Místo: Čučice
Termín: 4. – 18. 7. 2020
Vůdce: Petr Sůkal – Marcel
Zástupce: Petr Fischer – Adept
Zdravotník: Barbora Janková – Housenka a Zita Ondrčková – Dráček
Hospodář: Kateřina Sůkalová – Katka
Kuchaři: Barbora Janková – Housenka a Vlastimil Krmíček – Vlasta
Vedoucí: Balvan, Cože, Otesánek, Woody, Virus, Kulíšek
Celotáborová hra: Hobit
Programoví vedoucí: Katka, Balvan, Cože, Otesánek
Celotáborvá hra Hobit:
Celým příběhem nás provázeli hobit Bilbo a čaroděj Gandalf. Z táborníků se na 14 dní stali trpaslíci, kteří byli rozčleněni do několika trpasličích rodů a společně soutěžili v různých zkouškách o to, komu se jako prvnímu podaří dojít až na konec cesty.
A co vše naše trpaslíky čekalo?
- Nečekaný dýchánek
- Trpasličí olympiáda
- Souboj se Zlobry
- Cesta do tajemné Roklinky
- Cesta přes hory a dobrodružství pod horami
- Hádanky ve tmě
- Trpasličí klání
- Mouchy a pavouci
- Osvobozené sudy
- Souboj s drakem Šmakem
- Hledání Arcikamu
- Bitva pěti armád
Nástrahy trpasličího putování se na první pokus nepodařilo zvládnout všem klanům, naštěstí byl Gandalf velkorysý a dal dvěma klanům, kterých se to týkalo ještě jednu šanci, kterou dokázali využít.
Seznam táborníků dle skautkých družin:
Sovičky:Julča, Justýna, Ema, Halka, Zuza, Lucinda a Marťa.
Neonky:Čmelda, Fafi, Amča, Linka, Barča, Rozinka a Ještěrka.
Gepardi:Mimoň, Dejv, Pepa, Hokejka, Smíšek, Vojta, Vítek a Vilém.
Jeleni:Opičák, Pokémon, Matěj, Štěpa a Myšák.
Roveři:Otesánek, Cože a Balvan.
Benjamínek:Viktorka.
Slibový táborák proběhl v neděli 12. 7. 2020
Slib světlušek složily:Julča a Marťa.
Slib vlčat složili:Mimoň, Vítek a Vilém.
Slib skautek složily:Čmelda, Fafi, Linka, Barča a Ještěrka.
Slib skautů složili:Pokémon a Vlastík.
Dvoudenní výlet: 7. – 8. 7. 2020
V úterý večer jsme vyrazili pár kilometrů po proudu řeky na místo zvané “na střelnici”. Holky šly trasou po levém břehu řeky, tedy po zelené značce směr Oslavany. Kluci vyrazili po pravém břehu směrem Nová Ves. Ani jedna družina však cestu přesně neznala. Vodítkem jim byly jen nenápadné značky v podobě jutových provázků.
Holkám se podařilo dojít až téměř do cíle, ale těsně před ním, kousek za Kocoury se jim nepodařilo trefit správnou cestu a trochu zakufrovaly. Naštěstí se zase brzy našly a dorazili za Jeleny, kteří už pro všechny chystali večeři.
Ani kluci však cestu nezvládli bez komplikací. Měli za úkol nabrat si, cestou kolem spřáteleného tábora brněnských skautů, pitnou vodu, na což zapomněli a museli se část cesty vracet. 🙂 V místě tohoto tábořiště přešli také na levý břeh a dále pokračovali po polních cestách až k bývalé střelnici.
Zde jsme přespali a ráno jsme vyrazili kolem tábořiště ratíškovických skautů přes Novou Ves do Hrubšic. Napojili jsme se na červenou značku a pokračovali malebným údolím říčky Jihlavy proti jejímu proudu až pod zříceninu hradu Templštejn. Tam jsme se začali držet značky žluté, která nás přes Biskoupský kopec dovedla až k Senoradům. Tam jsme ji opustili a pokračovali jsme přímo za nosem k údolí “naší” říčky Oslavy a kamennou střží zpět do tábora.
Počasí:
Leots nás pěkně vypeklo hned několikrát. Vody napršelo tolik, že samotná stavba tábora byla velmi komplikovaná. Nedalo se přejet přes vodu, proto jsme museli všechen materiál převést z Čučic oklikou přes Oslavany a Novou Ves až k Archlebu, kde jsme ho museli přeložit na menší traktůrek jednoho hodného místního pána a převést až do tábořiště.
Horkých dní bylo velmi málo, snad jeden nebo dva. Koupání v řece tak bylo většinou spíše pro otužilce. Těch se nám naštěstí v oddíle urodilo docela hodně, takže o zábavu bylo postaráno. 🙂
V průběhu samotného tábora bylo spíše průměrné počasí, naštěstí deště moc nebylo a když, tak byl sice intenzivní, ale většinou krátký. 🙂
Zajímavosti:
V souvislosti s počasím nám letos dvakrát uplaval most – poprvé úplně zmizel, podruhé se ho podařilo skoro celý zachránit. Jen kozy dostaly pořádně zabrat a budeme je muset příští rok opět stlouct dohromady.
Celý tábor byl také dotčen situací okolo výskytu nového typu koronaviru, což se projevilo zejména v přísnějších hygienických opatřeních. Naštěstí se nám vše podařilo zvládnout bez jakýchkoliv komplikací.
Zranění se nám vyhýbala – bylo sice hodně klíšťat, ale jinak téměř bez komplikací. Jen Housenka si odbyla obligátní bodnutí hmyzem, po kterém jí natekla noha a Cože si obligátně pocuchal vazy v koleni, když se jak široký, tak dlouhý natáhl na blátě u kuchyně.
Bláto se stalo součástí každodenního táorového života a nejinak tomu bylo i při závěrečné velké hře, která probíhala po dešti. Naštěstí táboráku se déšť vyhnul a rozpršelo se opět až v noci po jeho skončení.
Odjezd z tábora byl spíše odchod, protože stav vody, déšť a bláto nám nedovolili s věcmi odjet, proto jsme je všechny odnosili “v teplých” přes vodu (někdo přes most, někdo přes brod).
Už a začátku tábora se nám podařilo vytvořit pohlednice z aktuálních táborových fotek, které jsme v průběhu tábora poslali svým blízkým.
Závěrečný táborový oheň: 17. – 18. 7. 2020
Opět se počet všech účastníků pohyboval kolem čísla 100, což nám stále připadá neuvěřitelné. 🙂 Letos jsme si k večeři dali vynikající segedínský guláš. Housenka si tak odbyla svou premiéru a sklidila oprávněnou chválu. Společná hra prověřila naše fyzické síly (i když méně než v loňském roce) a hlavně také naše mozkové závity při sestavování součtů požadovaných čísel.
Na závěrečném táboráku jsme si zazpívali, pobavili se u scének jednotlivých trpasličích klanů a strávili spolu krásný večer. S ohledem na jarní průběh pandemie a nejistotu konání tábora to bylo vlastně něco úžasného, že jsme spolu mohli tábor takto zakončit.
Závěrem
Děkujeme všem, kteří se na přípravě a realizaci tábora podíleli, děkujeme také rodičům, kteří své děti plně podporují. Postupnou mravečí prací se nám podařilo zrealizovat zázemí pro nesčetné množství krásných a nezapomenutelných prázdninových zážitků.
Zvláštní dík patří paní majitelce louky, která nám ji opět bezplatně zapůjčila, dále čučickému panu starostovi, díky kterému jsme všechen materiál dokázali dostat na louku a zpět a v neposlední řadě pánovi z Nové Vsi, který v okolí tábořiště těžil dřevo a který nás zachránil při přepravě materiálu na tábořiště.
