Když se v září roku 2014 konal první nábor členů do nově vznikajícího skautského oddílu ESOX Rosice, málokdo se odvážil přemýšlet o táboře. Družinová a oddílová činnost se ale zdárně rozběhla a na začátku července 2015 bylo 13 statečných táborníků z řad dětí a 6 snad ještě o něco statečnějších vedoucích připraveno vyrazit na společný tábor. 🙂
Jako předvoj vyrazili Adept, Jarda, Zdeňa a Marcel společně s klukama z Ježků (Andrém, Kubou a Matějem) připravit tábor pro ostatní o den dříve. Kuchyňským zázemím pro nás byla budova staré loděnice, kterou jsme využili také pro přípravu programů nebo jako místo pro ošetřování zraněných a nemocných. Zbývalo nám tak postavit deset stanů a hangár, lehce poléčit ohniště a postavit kadibudku.
Pustili jsme se do toho a šlo nám to hezky od ruky. Ve středu 1. 7. jsme měli téměř hotovo ještě před příjezdem dětí. Jediné, co nás trochu více zaměstnalo byla kadibudka, kterou do večera Zdeňa s Marcelem dotvořili.
Po příjezdu všech účastníků, kteří se do tábora vřítili někdy po obědě pod vedením Adepta a Míši, proběhlo první seznámení s tábořištěm. Rozdělení do dvojic, které spolu budou spát ve stanech a vysvětlení táborového řádu, kterým se musí všichni táborníci řídit.
Po vyřízení formalit jsme se ubytovali, zahráli si úkolovou hru a společně poprvé povečeřeli. Po setmění jsme seděli u táborové kruhu (místa, kde probíhaly táborové ohně) a vykládali si o zdejší kouzelné řece a o tom, že v ní žijí vodníci. Najednou jsme slyšeli nějaké neznámé hlasy a zjistili jsme, že jsme svědky rozhovoru dvou vodníků, kteří se přeli o to, jestli se lidé dokáží vyrovnat vodníkům nebo jestli jsou dokonce i lepší než vodníci. Jakmile si nás všimli, tak ztichli, ale pak zase pokračovali a napadlo je, že by svůj spor mohli vyřešit s naší pomocí. Prý když zvládneme úkoly, které nám lidem vodníci připraví, tak nám dokonce za odměnu dají i nějaký vodnický poklad.
Většina byla pro a tak bylo rozhodnuto, že ty vodnické výzvy zkusíme pokořit a dokážeme jim, že se jim nejen vyrovnáme, ale že jsme ještě lepší než vodníci!!!
Hned ráno jsme se dozvěděli o KLUBU TVRDÝCH VODNÍKŮ (KTV). Množství zkoušek a výzev, které nám vodníci přichystali, a které jsme po celý tábor zkoušeli plnit. Někteří méně, jiní více úspěšně. KTV obsahoval těchto devět kategorií:
- Slušná mluva – každý sám sebe kontroloval a na konci dne popravdě přiznal jestli v daný den měl stoprocentně slušnou mluvu.
- Upravenost – na táboře řádila módní policie, která kontrolovala, jestli děti v horku nechodí např. v gumákách atd.
- Čistota stanu – nejn vodníci, ale i děti a především skauti musí mít ve svých stanech a věcech pořádek. Každý den to kontroloval vedoucí dne.
- Klid po večerce – jen odpočatý vodník může podat ty nejlepší výkony, noční hlídky kontrolovaly klid na tábořišti.
- Budíček – ranní pulec dál doskáče. Kdo pozdě vstává, tak si škodí.
- Služba a hlídka – kuchař pro nás sice téměř bez pomoci uvaří, s úklidem mu ale musí každý občas pomoct. Jak svědomitě, to jsme také hodnotili. A noční hlídání. To prostě patří ke každému táboru a je potřeba k němu přistupovat zodpovědně.
- Hygiena – čistota půl zdraví. I vodníci si pravidelně čistili zuby a myly se. Opět pod dohledem vedoucího dne.
- Vodotrap – vodní trápení, které spočívalo v tom, že jsme každé ráno i večer museli celí vlézt do vody.
- Výzva dne – sem tam si pro nás vodníci připravili nějakou výzvu jako například ukrást šátek ze stožáru, tak aby nás nikdo neviděl nebo se naučit uvázat uzel dobrého skutku, který si skauti vážou například na šátek místo turbánku.
Každý táborový den probíhal podobně. Ráno jsme vstali. Proběhla rozcvička, hygiena, snídaně, opět hygiena (pro ty, kteří si čistí zuby až po snídani.. :)), dále ranní nástup, kde jsme se dozvěděli vše potřebné o následujícím programu a vstyčili jsme státní vlajku za zpěvu skautské hymny. Následovaly dva bloky dopoledního programu rozdělené svačinou. Obvykle jsme měli SKAPR nebo nějakou část z vodnických úkolů (etapu celotáborové hry). SKAPR je zkratka pro SKAutskou PRaxi, ve které jsme se zdokonalovali v různých nejen skautských disciplínách. Například v uzlování, práci s mapou, zdravovědě, historii skautingu atd.
Po dopoledním programu nás čekal oběd a polední klid, který jsme díky pořádně teplému počasí trávili dost často ve stínu stromů nebo přímo u vody. V odpoledních blocích jsme se věnovali opět etapám, SKAPRu nebo odborkám a také koupání, které jsme si parádně užívali. Koneckonců odpolední hodiny ani jinde než ve vodě trávit pořádně nešly, protože nás zastihl opravdu tropický začátek léta. Díky tomu jsme několikrát vyjeli i na loďkách a naučili se základní znalosti a dovednosti, jak se chovat na lodi, jak pracovat s pádlem nebo kdo je háček a kdo kormidelník…
Před večeří jsme měli osobní volno, které někteří využívali k odpočinku nebo naopak hrám, k úklidu stanů nebo k dohánění restů ze SKAPRů nebo odborek. Odborky (pro světlušky a vlčata se jedná o světýlka respektive vlčky) jsou tzv. odborné skautské zkoušky. Obsahují několik požadavků z dané oblasti, kterou si skaut zvolí a když prokáže jejich zvládnutí dostane nášivku na kroj, která je důkazem, že se v této oblasti pohybuje jako ryba ve vodě. Letos se plnily odborky Zdravověda, Topografie a Znalec živé přírody pro skautky a skauty a vlčci/světýlka Zdravověda a Přítel zvířat pro světlušky a vlčata.
Po večeři proběhla večerní hygiena, nástup, kde jsme zhodnotili uplynulý den, vyhlásili bodování čistoty a výsledky her, při zpěvu státní hymny sejmuli vlajku a vysekli sekeru, která symbolizovala táborový pracovní den, který jsme tímto oficiálně ukončili. Po nástupu jsme se odebrali ke klidnějšímu večernímu programu. Zpívali jsme, nebo si jen tak povídali o všem možném až do večerky.
V rámci jednotlivých bloků jsme si také vlastnoručně malovali plechové hrnečky nebo jsme vyráběli přístřešky pro vodníky. Učili jsme se také rozdělávat oheň bez papíru, pouze se sirkama a vařit v kotlíku na otevřeném ohni. Guláš, který jsme takto uvařili nám všem chutnal výborně. Náročné také bylo po sobě ohniště zahladit tak, aby nebylo poznat, že tam kdy nějaké vůbec bylo.
Nedílnou součástí každého tábora musí být i táborový oheň. Na našem táboře jsme takové ohně měli dva. Ten první byl slavnostní, tzv. slibový, u kterého skládali slib skautský nebo světluškovský nebo vlčácký všichni, kteří měli absolvovánu nováčkovskou zkoušku. Tedy všchny požadované úkoly z příručky pro nováčky. Jednotlivé družiny měly také nachystány scénky, kterými nás pobavily, zazpívali jsme písničky a užili si moc příjemný večer. Druhý táborák už byl méně oficiální, ale bylo nás u něj zase o něco více, přidali s k nám totiž rodiče táborníků.
Byly ale i dny, které se těm běžným táborovým příliš nepodobaly a byly něčím vyjímečné. Typicky se jednalo třeba o výlety. Ty jsme zvládli dva. Jeden půldenní do blízkého okolí tábořiště na rozhlednu Alfonse Muchy a jeden celodenní do oslavanského Permonia, kde jsme strávili celý den ve společnosti permoníků a jejich úkolů. Přestože bylo šílené vedro, tak jsme se se všemi nástrahami poprali a zdárně hru dokončili. Dalším takovým dnem, kdy vše probíhalo tak trochu jinak byla táborová olympiáda s netradičními disciplínami jako byla jehlováha, řvaní do hrnce, hod kládou, zatloukání hřebíků, hod mince do hrníčku, který byl potopený ve vodě, oblékání Marcelova oblečení na čas, zmatek nad zmatek, třídění rýže nebo slonní buggy. Poslední den, kdy jsme se tak uplně nedrželi táborového denního režimu byla honba za pokladem. Po splnění úkolů, které prověřili znalosti táborníků nabité v průběhu tábora (mezi které patřila například morseovka, práce s buzolou nebo luštění šifer) se všem dohromady podařilo objevit a získat kýžený vodnický poklad. Ten vodníci chytře schovali pod strop hangáru, ale na naše bystré hlavy i to bylo málo a opravdu jsme ho získali.
To už nás pomalu začínali navštěvovat rodiče všech třinácti táborníků. Pozdravili se s dětmi, prohlédli si tábořiště i stany svých ratolestí a pomalu jim začali pomáhat s balením věcí. Následovala společná hra pro všechny, ve které bylo cílem sesbírat papírky s čísly z deseti stanovišť. Vtip byl v tom, že na každém stanovišti byly papírky s čísly od jedničky výše a úkolem bylo sehnat co nejnižší součet ze všech stanovišť. Takže co nejrychleji objevit všechna místa a utrhnout co nejnižší číslo. Po hře jsme se pustili do večeře, kterou pro nás připravil Zdeňa. Dovolím si ho tu pochválit a napsat, že nás pohostil výborným segedinským gulášem. Po jídle proběhl poslední večerní nástup i s rodiči a odebrali jsme se k táboráku. Tam jsme vyhlašovali výsledky, hráli, zpívali, povídali si až do brzkých ranních hodin.
V sobotu ráno proběhla snídně formou ochutnávky buchet, bábovek, závinů, které dovezly starostlivé maminky a musím uznat, že to bylo jedno z nejpříjemnějších rán. Moc jsme si pochutnali. Řádně posilněni jsme se pustili do bourání tábora, které díky aktivitě všech zúčastněných netrvalo dlouho a kolem oběda už bylo vše uklizeno a mohli jsme se rozjet do svých domovů.
Drobná fakta o táboře najdete v záložce tábory/historie. Fotky zase v naší fotogalerii na rajčeti.
Závěrem mi dovolte poděkovat. Děkuji především celému týmu vedoucích, díky kterým jsme vše snad v pohodě zvládli. Jmenovitě Katce za přípravu velké většiny programu, Zdeňovi za vytrvalost v kuchyni, Housence za příkladné vedení dětí a Adeptovi s Míšou za udržování dobré nálady.
Dík patří také vám rodičům. Bez vaší podpory bychom to jen těžko zvládali.
A nakonec děkuji i středisku Vranovice za soustavnou podporu našeho oddílu a ivančickým skautům za pronájem tak hezkého místa, jakou loděnice bezesporu je.
Se stiskem levice se s vámi loučí a na další společný tábor se těší
Petr Sůkal – Marcel
