Pololetní prázdniny jsou jako dělané vyrazit někam na prodloužený víkend. Většina našich členů toho využila a vyrazila buď na skautské akce nebo s rodinami na výlety. Hrstka statečných (rozuměj ti, co neměli nic lepšího na práci.. 
) vyrazila v pátek na výlet do rosického okolí.
Sraz byl u “vodárny” na Litostrovské ulici. V konečném složení Marcel, Cože, Balvan, Štěpa, Pokémon, Pepa, Vilém a Viky jsme vyrazili vstříc novým zážitkům. Trasa byla jasná – vymyslel ji Balvan, který ji před pár dny také projel na kole a vedla krásným Chroustovským údolím až do Říček. Tam jsme si dali pauzu na oběd přímo u rybníka Bahňák. Naše cesta vedla dále po červené značce do Říčan a Ostrovačic a nakonec po cyklostezce ke zvířátkům a ke kuželně, kde byl naplánován konec naší cesty.
Trasa to byla ambiciozní, co se do počtu kilometrů týká, ale plán je plán.
První částí nás provázely poslední zbytky sněhu a ledu, které pokrývaly cestu i okolí. Zmrazky a lehká nízká oblačnost dělaly z říčky Bobravy opravdu malebné prostředí. Kluci očarováni ledem a vodou vše pečlivě zkoumali, zkoušeli tvrdost nebo kluzkost. Byla to celkem legrace, ale na druhou stranu jít už od začátku v mokrých botech by zase tak legrační nebylo, takže jsme tuto aktivitu lehce korigovali.
První pauzu a malou svačinku jsme si dali u nově zrekonstruované studánky a přístřešku “U Marušky”. Největší legrace přišla v části, kdy jsme se oddělili od modré turistické značky a začali šplhat do Říček. Cesta byla jako sklo a nejeden z nás se k zemi přibližoval rychleji, než by se mu líbilo. No, naštěstí se to obešlo bez zranění a my jsme se nahoru vyškrábali.
Začátek zmíněné ledové cesty do Říček
Proběhli jsme přes Říčky a zastavili se u rybníka Bahňáku. Ten opravdu dostál svém jménu. Tady už povrch polevil a všudepřítomné krtince zajistily, že jsme měli po chvíli boty několikanásobně těžší. Na přilehlém ohništi jsme rozdělali oheň, což se nám sice moc nedařilo, ale nakonec se to povedelo a opekli jsme si špekáčky a další věci vhodné k opečení. Pepa s sebou měl parádní teleskopické opékáčky, ale protože je měl v batohu a v návaznosti na předchozí klouzavou zkušenost, kdy nevydrželi nápor některého z jeho pádů, je bohužel měl polámané. Nenechali jsme si tím ale pokazit radost a obstarali jsme si pruty, které nám posloužily výborně.
Udržet kluky dále od vody bylo skoro nemožné, Cože a Balvan dokonce sundali boty a museli jít vyzkoušet teplotu vody na vlastní kůži. 🙂
Čas nás pomalu začínal tlačit a tak jsme se společně vyfotili a vyrazili na další část naší cesty. Mezi Říčanama a Ostrovačicema začalo jít do tuhého. V nohách jsme měli už víc než 10 km a u některých se začínala projevovat únava. Naštěstí asi nebyla dostatečně veliká, protože zejména ti nejmladší opět vletěli do bahna – tentokrát do pole a opět nabalili další zátěž na boty. A ani náhodou se nenechali přesvědčit, že se jim určitě moc dobře nepůjde. 😀
Poslední úsek z Ostrovačic do Rosic byl tréninkem psychiky. Ale všichni jsme se zdárně dostali až ke kuželně. A jak bylo krásné vidět i puberťáky, že už moc rádi vidí své rodiče… 😀 Všechny kluky jsme předali a rozloučili se.
Trasa výletu
Děkuji všem zúčastněným – na to, že to byla akce svolaná na poslední chvíli jsme si užili, snad ne poslední sníh, opekli špekáčky, hezky se zablátili a nakonec ušli více než 16 km. Zkrátka super den. 🙂 A klobouk dolů před vlčaty, že to kluci zvládli…
Marcel
