Vyškovský Rádcovský Kurz
Dnes jsem se rozhodl udělat pro vás, pro mne, pro mé vedoucí a prostě pro ty, které to zajímá, zápis z 3. běhu VRKu 🙂 …
Všechno to pro mě začalo v pátek 24. 3. 2017 už ráno. Měl jsem jít do školy, ale uvědomil jsem si, že moc nejezdím vlakem a tak jsem vůbec nevěděl, jak je to tady s tou výlukou, lískami… Takže jsem se rozhodl vzít si od mamky peníze a jít si koupit lístek předem. Na nádraží jsem si úspěšně koupil lístek do Olomouce. Paní z nádraží byla dokonce tak hodná, že mi poradila, že vlak, kterým chci jet sice jede do Olomouce, ale že to bere ob kličkou a potrvá ta cesta déle. Takže mi našla lepší spoj.
Odpoledne jsem si balil na poslední chvíli… Teda spíš mi balila mamka, protože já jsem zapomněl ve škole peněženku s penězi, lístkem a dalšími věcmi, takže jsem se pro ni musel vrátit 😀 .
V brně jsem byl asi o hodinu dřív a docela mi vadilo, že se na mě všichni lidi dívali. Usoudil jsem, že to bude tím, že jsem tam byl jediný v kroji a s krosnou. Poté jsem už nastoupil do vlaku, který jel do Olomouce. Z okna jsem pak viděl Sena a Póla, ale když jsem si jich všiml, tak už byly daleko od okna, takže jsme se potkali až v Olomouci :). Zjistil jsem, že i ostatní účastníci jeli z Vyškova právě tímto vlakem akorát, že o vagón dále :).
V Olomouci jsme byly všichni uchváceni, když jsme přišli před budovu hlavního nádraží a viděli samé velké budovy, tramvaje… Většina z nás byla v Olomouci poprvé, takže to pro nás byl skvělí zážitek :). Nějakou dobu jsme se všichni rozkoukávali, takže k nějakému zdravení, povídání si atd. došlo až po cestě ke klubovně.
Po cestě ke klubovně, která byla asi 10 minut pěšky od nádraží se ke mně najednou „přiřítil“ Pól a zeptal se mě jak se mám a proč jsem nebyl na 2. běhu. Potom, co jsem mu to vysvětlil, tak jsme se ještě chvíli bavili a pak se vrátil k Senu. S tím jsme si mimochodem celý rádcák vyměňovali pohledy, které se nedají až tak popsat :D. Prostě to bylo, kdo z koho v koukání si do očí :)…
Když jsme přišli ke klubovně, tak jsem zjistil, že Jéňa zůstal na nádraží a něco ještě zjišťoval. My jsme měli asi 30 minut na ubytování, jídlo a placení VRKu. Já se ubytoval původně vedle Sena, Póla a z druhé strany vedle Kuličky a Šišky. Později jsem se ale přestěhoval, ale to předbíhám…
Poté, co jsme se najedli a vše zaplatili, tak jsme hned začali hrát vždy jednu hru z každého programu, který jsme za úkol měli udělat. Já teprve tehdy zjistil, že jsem si zapomněl vzít rekvizity pro jednu hru (slova z budoucnosti) a taky jsem si hodně povídal s Uhlíkem, které jsem začal říkat prostě jen Uhlí a taky s Popy, které jsem říkal Mrs. Popins a také s Veinem, které jsem říkal prostě Vein J. Modlil jsem se, aby nevybrali tu hru a holky mě povzbuzovali, že musím myslet optimisticky :). Taky jsme si povídali o tom, že jim závidím, protože tu jsem jediný, který tam neměl nikoho dalšího z oddílu načež mi nabídli, že se pak mám přestěhovat k nim, abych nebyl osamělí :D. Nakonec jsem, ale měl pravdu já, protože vybrali tu hru… Když jsem jim to řekl, tak jsme se nakonec i trochu zasmáli a řekli mi, že jestli mám rekvizity na ostatní hry, tak si pak zahrajeme jinou hru :). Samozřejmě jsem ty ostatní rekvizity měl :). Nakonec jsme si teda zahráli Králíka (hledání stroje času), který myslím všechny bavil. Poprvé ho všichni až na Hanču našli a pak mě poprosil Pól, jestli by nemohl schovávat on… Takže pak to pro změnu našli všichni až na mě :D. Poté jsme měli asi 15 minut volno a pak nás nahnali do zasedací místnosti, kde nás hned čekal první test a to ze základů a historie skautingu. Tento test byl už od začátku, takový zábavný. Sice byl přiměřeně těžký, ale nebylo to prostě jako ve škole… Taky nás rozesmálo, jak nás Jéňa rozsazoval, že každý musí být u jednoho stolu (sám), že se nesmí mluvit,… Pro mě ten test nebyl nejlehčí, ale ani tak těžký, jak bych čekal :). Asi největším problémem pro mě bylo, že jsem nevěděl, co mám napsat o Jaroslavu Foglarovy. Jinak jsem všechno víceméně zvládl. Po tomto testu jsme si všichni utíkali do svých poznáme zkontrolovat, co jsme měli správně a co ne… Povídali jsme si, co pro nás bylo a nebylo těžké. Pak nás čekala na uklidnění aktivita, kde jsme opravdu relaxovali/meditovali… Nevím jak to nazvat :D. No a pak jsme už „šli spát“. Ale vlastně jsme spát nešli. Kluci po sobě házeli jednou z matrací a pak hráli vybíjenou. Někdo se zase učil. Někdo si jen povídal a někdo, třeba jako já se smál s Uhlím, Popy a Veinem, když jsem jim pokládal otázky typu: „Radši bys aby tě zabil Seno anebo aby tě zabil Pól?“ :D. Mimochodem můj poznatek je, že všichni, kterých jsem se zeptal na tuto otázku odpověděli, že by chtěli, aby je zabil radši Pól. Ani se jim moc nedivím, protože Pól přeci jenom vypadá více neškodně a mírumilovně :D.
Když nás v Sobotu ráno probudila Míša asi v 7:00, tak nás s ní čekala rozcvička, která sice byla trochu divná, ale naprosto boží J. Pustila nám tradiční čínskou hudbu a řekla, ať se ve dvojici o sebe opřeme a pak jsme dělali něco jako jógu :). Poté jsme šli opět do zasedací místnosti, kde na nás čekala skvělá snídaně ve formě tvarohových, ořechových a makových buchtiček J. Poté jsme hráli pár her, které se nestihli večer.
Poté, co jsme si zahráli, tak nás čekala rychlá instruktáž ohledně zkoušek a pak už zkoušky. Zkoušky byly udělané tak, že jsme byly po dvojicích a byly 4 stanoviště. Já byl ve dvojici s Filipem, který mě vlastně dost podporoval, protože měl takový optimistický pohled. Za to já už vyšiloval, že nic neumím atd. :D. Stanoviště byly: Zdravověda 1; Zdravověda 2; Bezpečnost a Metodika. My jsme šli jako první na Zdravovědu 2, kde jsem měl asi největší problém. Zprvu to bylo docela fajn… To po nás chtěli, abychom napsali vše, co má být v lékárničce a potom jsme měli ukázat polohy. Filip dělal Fowlerovu polohu a já dělal protišokovou. To na mě přišla ta má krize, že praktické věci mi moc nejdou. Nakonec jsem to, ale nějak zvládl. Ale vytkli mi, že jsem ty nohy nemusel podpírat, ale že jsem je mohl prostě jen vzít do rukou. Nakonec jsme ukazovali Resuscitaci a Stabilizovanou polohu což mi vůbec nešlo… Pak jsme měli volno a já se snažil co nejvíc naučit… Filip mi pořád říkal, že se nemám bát, že mě nenechají rupnout atd J. Poté jsme šli na Zdravovědu 1, kterou měla na starost Evča, kterou jsem si hned oblíbil, protože i hlas měla příjemný :D. Jo a Filip byl o Berlích, takže než si pro něco skočil, tak jsem se s Evčou seznámil, protože ona nebyla na 1. běhu a já nebyl na 2. běhu… Ona i vedla celkově okruh Zdravovědy a říkala, že se nemám čeho bát. Filip jí taky říkal, že to umím, že mi má dát nějaké otázky a že uvidí, jak jsem dobrý. On totiž věděl, proč říkal, že mi má át otázky. On si totiž všiml, že umím teorii a ne praxi, tak mi chtěl pomoct :). Takže jako první jsme si museli vylosovat kartičku, na které stálo, co musíme obvázat. Já si vytáhl ruku a Filip kotník. Já ale jako jediné neuměl obvázat právě ruku. Filip mi nabídl výměnu, ale Evče řekla, že to se nemůže, ale nakonec jsme ji ukecali, ať dělá, že nic neviděla :D. Musím říct, že jsem Filipovy opravdu hodně vděčný, protože lepšího parťáka do dvojice jsem si nemohl přát J. Kotník jsem prý obvázal dobře, ale prý jsem ho mohl víc utáhnout, ale moc to nevadilo. Potom jsme si měli vybrat číslo. Filip si vybral jako první a to jedničku. Na mě tedy zbyla dvojka. Když jsem se dozvěděl, že já mám jenom odpovídat na otázky a Filip volat sanitku, tak jsem si oddychl, protože jsme se bál, že bych to zase pokazil. Ale jak se poději, ukázalo, tak bych to taky dokázal. Filip tedy volal sanitku a já povykládal Evče, co musím udělat, když někdo dostane astmatický záchvat a co dělat při popáleninách. Když jsme odcházeli, tak mě Filip pochválil, že jsem to dal skvěle J. Potom jsme opět měli pauzu a pak bezpečnost, kde nás ale Jéňa zkoušel odděleně… Musím říct, že té bezpečnosti trochu bál. Asi jsem všechno řekl správně. Akorát Jéňa vždycky udělal pohled ve stylu: Co to meleš, tak jsem ke všem otázkám dodával: „Tak já nevím…“ a začal jsem se smát. Pak nás čekala pauza a jako poslední jsme šli na Metodiku. Tam se nás ptali každého na jiné otázky, ale mohli jsme si radit. Já měl jako první zdroje her. Po chvilce mi řekla Mamut, že ještě něco by mě mohlo napadnout, protože jsme se o tom bavili na 2. běhu. Když jsem jí řekl, že jsem tu nebyl, tak mi řekla, že mě obdivuje, protože na to, že jsem tu nebyl, tak to dávám docela dobře J. Nakonec mi i ta poslední věc napadla a byla to stezka a časopisy :). Filip zase odpovídal na to, proč a jak se hry hrají. Poté jsme se bavili o odměnách a trestech, kdy já mluvil o odměnách a Filip o trestech a navzájem jsme se doplňovali. Potom, co jsme toto dodělali, tak jsme si povídali o našich programech, kde mi Mamut i Něža vychválili legendu, která prý byla naprosto skvěle vypracovaná, ale že ty hry byly takové jednodušší. A potom taky to, že ta schůzka by se dala zvládnout i za hodinu, ale že to nevadí, protože na to potřebuji zkušenost, abych to věděl :). Následovalo povídání o hře, kterou jsme hráli. Vytkli mi, že jsem na jednu hru neměl rekvizity, ale pochválili, že ten králík, což je prý naprostá blbost i tak všechny celou dobu skvěle bavil, takže jsem prý dokázal díky té legendě atak dále udělat z blbosti geniální hru :). Za to Filipovy toho bohužel vytkli více, protože neměl rekvizity na žádnou hru, ale za to nemohl, protože ty měl přivézt Ondra, který, ale nějak nepřijel. A pak mu vytkli to, že neměl symbolický rámec a že ta legenda nebyla zrovna moc propracovaná… Ale pochválili mu hru, kterou jsme hráli dopoledne :)…
Potom následoval oběd a asi hodina volna, kdy se všichni nudili. Na oběd byl těstovinový salát. Prásknu nás, když řeknu, že ne všem chutnal zrovna nejvíce. Hlavně, protože byl trochu moc bez chuti. Ale většina stejně jako já ho i přes to snědla, protože rádce má jít příkladem nebo to alespoň ochutnat…
Asi po hodině nás tedy čekala svačina a zároveň aktivita, kdy jsme dostali sáček kukuřičných křupek a měli z nich něco stavět a pak to jíst :). Bohužel asi ve čtvrtině této aktivity ke mně přišla Něža a oznámila mi, že mám jít do místnosti, kde spí vedoucí (tam, kde byla zdravověda 2- polohy, stab. Poloha, resuscitace.). V tu chvíli se mi zastavilo srdce… Věděl jsem, že je něco špatně. Po cestě tam jsem byl… Nejde to popsat, ale řeknu vám… Je to hrozný pocit. Když jsem tam dorazil, tak tam byl ještě Ježek, Lála a právě vedoucí Evča, která řekla, že ještě počkáme na další vedoucí tohoto okruhu (Pudlík, Hanča). Mezitím si s námi házela balónem. Když přišla Pudlík a Hanča, tak nám Hanča oznámila, že si myslí, že jsme si u něčeho nebyly úplně jisti, a tak si potřebují znovu vyzkoušet nás tři, protože jinak si nebudou oni jisti. A tak po nás chtěli polohy. Já dělal Fowlerovu polohu, která se mi prý povedla a opět polohu stabilizovanou, kterou jsem tentokrát udělal též dobře. Poté se nás ptali na nějaká zranění, a jak se ošetřují a následovalo oddělení- jeden zůstal a dva šli s Evčou do jiné místnosti obvazovat. Obvaz jsem opět udělal dobře, ale tentokrát prstu :). Bohužel, když mě zavolali, tak jsem zjistil, že jde opět o resuscitaci, kterou jsem si osobně myslel, že jsem ji pokazil i u tohohle přezkoušení. Po chvíli mi řekli, ať přestanu a řekli, že mám jít za dveře, že si musí promluvit. Pak mě pozvali opět dovnitř, a řekli mi, že jsem udělal pár chyb, ale že ta hlavní byla, že jsem nedělal masáž celou vahou, protože jsem pokrčil lokty. Poté mi řekli, ať to zkusím znovu. Myslím si, že moc jsem to nezlepšil, ale nevím… Pak jsme měli zase delší dobu klid, když v tom k nám najednou přiběhl Ondra, který vypadal jako blázen… Hrozně vyšiloval a řval, že musíme za ním, že všichni jsou mrtví, a že nemá život smysl… Zavedl nás nahurů, kde byly všichni vedoucí a asi každý byl nějak zraněný. Já si od Lály převzal Hanču, která měla popáleninu. Jenže ta popálenina vypadala jako řezná rána a protože mi nic Lála neřekla, tak jsem si to taky myslel a nějak mi vypadlo zkusit se zeptat, jestli to tak opravdu je… Takže jsem až po asi 10 minutách zjistil, že ošetřuju něco jiného. Taky by mě zajímalo, proč Lála, dala do vody na popáleninu mýdlo, ale ona řekla, že se tam asi nějak objevilo :D. Nakonec jsme to, ale nějak všechno zvládli a pak nás čekalo psaní dopisu pro budoucí ročník VRKu. Napsali jsme tam a to cituji:
Milí účastníci VRKu,
Doufáme, že se vám rádcák líbil a přinesl vám spousty nových informací a zkušeností, které ve svém životě budete i nadále využívat a přijdou vám vhod.
Z kurzu si odnesete nejenom zkušenosti, ale i nezapomenutelné zážitky. Věříme, že jste závěrečné zkoušky úspěšně zvládli a přejeme vám mnoho úspěchů.
A co vedoucí? Nezlobili vás moc? A co Jéňa a Otík nebo Ondra… Kdo mu letos čistil zuby a krmil ho? Na kolik let jste odhadovali Mamuta? (Nad třicet to prý není). Nejlepší na posledním běhu je, ale stejně Křupková válka s Mamutem a Něžou. Měli jste tenhle rok palačinky s karamelem? Co jste dělali na 2. běhu v sobotu večer? Jaké bylo téma? My jsme měli středověkou krčmu. Hodil si někdo sólo (karaoke)? A co Ondrův zpěv? My se divíme, že to ty reproduktory vydrželi. A dostávali jste od Jéni super budíček se snídaní do spacáku? Taky byste dali jeden běh v Brně a Lanškrouně? My totiž jo! Kolik vás odpadlo mezi běhy? Nás odpadla skoro půlka.
Pozdravujeme vás a s láskou na vás myslíme:
WE LOVE YOU 🙂
Jojo; Vevr; Vein; Šiška; Filip; Seno; Pól; Kulička; Kolečko; Ježek; Bang; Lála; Uhlík; Popy; Vein;
Poté jsme měli asi 10 minut pauzu a pak přišlo to, na co jsme se všichni těšili, ale báli se toho…
Sice teď předbíhám, ale už to nevydržím: TEN RITUÁL BYL NAPROSTO BOŽÍÍÍ 🙂
…Řekli nám, že se máme obléct, tak abychom hodinku- dvě vydrželi venku. Nikdo ještě vlastně netušil, co se bude dít… Všichni to pouze tušili. Šli jsme pěšky před budovu hl. nádraží, kde jsme čekali na autobus. Autobusem jsme jeli asi 20 minut ke sv. kopečku, kde byla obrovská a nádherná bazilika :). Akorát Filip kvůli své noze tam byl dovezen autem. Před vstupem na sv. kopeček nás poprosili, abychom si vypnuli telefony a ztišili se. Obešli jsme velký kopeček a pak viděli všechny vedoucí na konci schodů postavené v řadě a poprosili nás, abychom se postavili naproti nim asi do půlky schodů… Čelem k Bazilice. Několik lidí na nás zaujatě koukali :). Pak najednou začal Jéňa hrát na kytaru a vedoucí začali zpívat píseň, kterou nikdo neznal. Do toho jim za námi někdo pouštěl ohňostroj J. Bylo to skvělé. Poté co dospívali, tak nám Lucka (hl. vedoucí kurzu) oznámila, že to byla hymna VRKu, že se teď budou předávat rádcovské dekrety a že většina z nás zkoušky dala… Až do samého konce jsem se hrozně bál, že jsem ty zkoušky nedal, kvůli jedné „blbosti“ jako je resuscitace… 🙁 Ale i přes to jsem měl skvělou náladu, protože zde vládla skvělá atmosféra. Poté Lucka začala vydávat dekrety. Vždycky jsme tleskali. Opravdu jsme si to navzájem moc přáli. A najednou jako jedno z posledních jmen bylo vyřčeno: „André Dominik Sohrabi, Vevr.“ V tu chvíli mi spadl kámen ze srdce a chtělo se mi štěstím brečet. Šel jsem jako všichni zprava a nechal si pogratulovat od všech vedoucích. Uprostřed stála Lucka, která mi vydala Dekret. Za ní mi Smíšek dala Šátek a Míša Rádcovský zápisník a nášivku. Jako poslední mi gratulovala Evča, která řekla: „Moc ti gratuluju! Jsem ráda, že jsi to zvládl J“ Když nám vedoucí dali rozchod, tak většina lidí byla pořád v šoku, že to vůbec dali a ti, co to nedali, tak byly taky v pohodě. Když jsme se jakž takž vzpamatovali, tak jsme si navzájem začali přát. Došlo i na slzy. Mě jako první pogratuloval Pól, který za mnou přišel, pogratuloval mi a objal mě :). To jsem mu samozřejmě oplatil. Takhle jsme si gratulovali všichni. Bylo to hrozně dojemná chvíle pro všechny. Ti, kteří bohužel neuspěli, tak nám také gratulovali my jsme jim zase přáli moc štěstí při opravném termínu :). Následovala společná fotka před bazilikou. Poté jsme se vraceli zpět do klubovny, kde jsme se mohli dívat na film nebo spát. Já byl strašně unavený, takže jsem už šel spát :). Probudil mě až Jéňa, který řval na všechny, ať okamžitě vylezou, že je tady radiace, že musíme do krytu a ať si nasadíme na oči šátky… Po celé budově šli slyšet sirény. Poté nás „slepé“ a nevinné děti Ondra vedl v té zimě venku až do krytu (koupelna do které jsme se sotva vešli :D). Po nějaké chvíli nám došla trpělivost a sundali jsme si šátek. Když jsme viděli, kde jsme, že v rohu místnosti je talířek s chlebem a tatrankami a že na všech dveřích není klika, tak nás napadlo všemožné. Snažili jsme se všemi způsoby vyrazit dveře, řvali jsme, že hoří,… Ale nic. Asi až po 15 minutách se ozval stroj „ Hlásí se vám Centrální počítač Bunkru 1B9 36 06 (nebo tak nějak). Na zemi došlo k výbuchu radioaktivní bomby. Veškerý život zahynul… Budu dále pozorovat situaci.“ Tak to nás už dostalo. O to víc jsme se snažili vyrazit dveře… Po chvilce se opět ozval počítač: „ Hlásí se vám … …. Zpozoroval jsem známky života uvnitř bunkru. Mohu vás pustit ven, ale zvažte všechny rizika.“ Poté, co jsme se dále snažili vyrazit dveře tak několikrát zopakovat ať zvážíme veškerá rizika… Po delší době jsme to vzdali a sedli si. Poté jsme si museli zvolit vůdce což byl Šiška. Pak musel jít Uhlík do vyhnanství (hra pro něj skončila). Pak otěhotněla Vein s Bangem, ale když se počítač ptal, jestli si dítě necháme nebo ne, tak se nikdy odpovědi nedočkal. Taky k nám pustil bez dovolení Smíška, ale co už… Pak jsme to vzdali úplně někdo spal a ten kdo ne, tak se snažil vzbudit počítač, aby poskytl více informací… Šiška mu podstrčil asi 150 Kč 😀 a další věci. Pak jsme zkoušeli zazpívat a pak jsme hráli městečko Palermo. Poté nám počítač oznámil, že máme vymyslet 8 zákonů… Když jsme mu je nadiktovali, tak řekl „zpracovávám… Ozvu se vám za 40 minut…“
Po asi 30 minutách se ozval, že je na zemi opět možný život a taky, že můžeme jít ven. To už byla pryč Uhlík a dalších 5 náhodných lidí, kteří měli jít pryč…
Pak už jsme mohli spát. Vzbudit nás přišel Jéňa až tak v 9:00. Následovala snídaně, na kterou jsme měli vánočku s marmeládou nebo máslem.
Pak nás čekala hra na téma „imigranti“, kdy jsme byly proti sobe 2 imigrantské rodiny, které proti sobě soupeřili v různých disciplínách…
První disciplínou, kterou jsme vyhráli my (Vevr, Jojo, Vein, Kolečko, Bang, Lála, Uhlík) a byla to: test z: Dějepis a kultura Česka a Český jazyk
Druhou disciplína byla, že jsme museli z mouky vytáhnout bez pomoci rukou gumového medvídka a sníst ho… To abychom se obarvili na bílo, protože zdejší lidé moc netolerují jiné rasy… To jsme opět vyhráli my 🙂
Třetí disciplínou bylo přenášení čočky, kterou Češi mají hrozně rádi… To vyhráli bohužel oni…
Čtvrtá disciplína bylo tancování, které vyhráli oni, ale musím říct, že jsme si to dost užili a rozjeli to… Zejména při mašince :D.
Poslední disciplínou byla Touch papuče, je to jako ragby s papučí, ale nahrává se jen dozadu a když se svého soupeře dotknete, tak musí „míč“ pustit… To i přes naši snahu vyhráli oni… Když Balkič zjistil, že je to remíza, tak vymyslel další disciplínu…
Protože jsou Češi hrozní násoskové, tak vyhrál ten, kdo dříve vypil bračkami 2 džbány vody… Ukázalo se, že většími násoskami jsou opravdu oni a tak vyhráli gumové medvídky, ale rozdělili se :).
Na oběd jsme měli čočku s okurkem, vajíčkem a chlebem. Opět to ne všem chutnalo, ale podle mě to docela ušlo… Akorát mi toho Ondra dal strašně moc -_-. Jo a když už jsem u jídla, tak musím říct, že jinak byly jídla vždy dokonalost sama 🙂 Všem moc chutnali a být to na mě, tak jmenuju Ondru v nějaké nobl restauraci šéfkuchařem J. A kvůli dvěma jídlům, která pro změnu nechutnala úplně všem se přeci svět nezboří :)…
Poté jsme vyplňovali nějaké hodnocení VRku, povídali si ještě o té noční hře…
O té jsme si povídali právě s Balkičem, který se nás ptal, jestli jsme tu hru pochopili. Když jsme mu odpověděli, že ano, tak se začal smát a řekl: „Myslím, že ta legenda, že venku je jaderná válka- radiace atak… Nebyla až tak těžká jak se ukázalo, že asi byla.“ Po chvíli ticha řekl: „Myslím, že jste asi nepochopili, že jste v Bunkru… Protože venku je radiace a vy jste v bezpečí bunkru… V bezpečí a i přes to se jako první snažíte vyrazit dveře, které vás dělí od smrti…“ My jsme se začali smát a řekli, že nám to asi nedošlo a taky, že jsme tam nechtěli být :D. Potom Balkič řekl: „Jak dlouho myslíte, že jste se pokoušeli vyrazit dveře?“ Na to jsme řekli: „Asi půl hodinu, pak už jsme byly unavení…“ Ale překvapila a rozesmála nás i vedoucí, kteří už spali, když se hrála hra, že nám Balkič řekl: „No skoro jste se trefili… Akorát to byla hodina a půl a teprve potom jste to vzdali“ V tu chvíli jsme se všichni začali smát. Pak se nás zeptal, jak dlouho si myslíme, že jsme tam byly. My jsme si mysleli, že necelé 4 hodiny, ale byly to jen necelé 3 hodiny. Já si teda ale připadal jako bych tam strávil věčnost… Pak se nás zeptal, jestli někdo jedl naše zásoby na 11 měsíců (chleba a 4 půl tatranky)… Na to jsme řekli, že moc ne :D. Další věci, které prý jeho i Míšu zarazili, byly třeba, když Vein otěhotněla s Bangem a my se měli do 5 minut rozhodnou, jestli si dítě necháme nebo ne, tak jediná odpověď, které se dočkali, bylo něco ve stylu: „Dítě má půl kila, narovnáme ho.“ Tak se nás zeptal, co ta odpověď znamenala a my odpověděli, že sami nevíme :D. Nebo je taky zarazilo, že když se nás počítač ptal tak třikrát jestli pustíme do bunkru někoho, kdo stojí před bunkrem, tak to byla jediná chvíle, kdy bylo opravdu ticho a nedostalo se vůbec žádné odpovědi, tak prostě Smíška pustili dovnitř… Další věc, která už rozesmála i nás, když to říkal bylo to, že ho překvapilo, že když počítač mlčel, tak jsme se ho snažili podplatit :D. To totiž bylo tak, že my chtěli, ať mluví, takže jsme mu pod dveřmi podsunuli asi 150,- Kč… Poslední věc, která je prý zarazila, byla ta, že když jsme od počítače dostali nějaký úkol ke konci, tak první, co se ozvalo, bylo: „Takže městečko Palermo usíná…“ Ale nikdo prý neřešil ten úkol :D.
Pak nám řekli, že když jsme ven posílali 5 lidí, tak jsme si mohli všimnout jiného hlasu a, že se ani neuvedl jako centrální počítač… A taky na konci, když nás pustil ven, tak se neuvedl a měl jiný hlas… Byl to totiž prý zlý virus a my ho mohli ignorovat :). To, ale nevadilo, protože na to prý ještě nepřišel žádný ročník :). Ale, že prý je schopný omluvit rozbité umyvadlo (to se rozbilo, když se o něj vypravěč Šiška opřel u Palerma a ono spadlo) pouhou lidskou blbostí, ale kdybychom vyrazili dveře, tak prý neví, co by na to řekl :D. Jo… Bylo spousty srandy :).
A pak jsme vyrazili. Během tohoto víkendu jsem si skoro se všemi vyměnil čísla a taky už máme domluvenou „after party“ 28. Dubna- 29. Dubna budeme grilovat a přespávat ve Vyškově. Byl to skvělý pocit nejen pro mě, ale pro všechny vědět, že se ještě nevidíme naposledy :). Já, Seno a Pól jsme se ve Vyškově rozloučili s ostatními a mávali jsme jim z okna vlaku :). Ještě 45 minut jsme jeli do Brna, kde se i naše cesty rozdělili…
Položím si tu tu samou otázku, co jsme měli v tom závěrečném hodnocení VRKu:
Co mám v plánu dále?
Rád bych se stal příští školní rok rádcem nebo pod rádcem naší družiny Surikat… Rád bych se zúčastňoval dalších kurzů, akcí… Ale ze všeho nejvíce mám v plánu být nadále skautem a taky se i nadále potkávat se členy VRKu 2016/17…
Co mi VRK, dal?
VRK mi toho dal hrozně moc. Nové zkušenosti, schopnosti a dovednosti. Dal mi nové možnosti. Ukázal mi jak se dále rozvíjet a připravil mě na vedení družiny…
… Ale ze všeho nejvíc mi dal spousty zážitků a nových přátelství, která se určitě nikdy neztratí 🙂…
Děkuji VRKu za nové přátele a také schopnost vést…
Děkuji svému vedení oddílu za to, že mě plně podporovalo 🙂.
Děkuji všem novým i stálým přátelům za podporu, optimismus,…
Doporučuji, VRK všem skautům i skautkám 🙂
Vevr 🙂
