V neděli 16.10.2022 jsme se v 9 hodin sešli (nebo spíše sjeli) v parčíku u autobusové zastávky Rosice, Těstárny. Poté jsme vyjeli na kolech po cyklostezce podél kolejí do Tetčic.
Hned za Tetčicemi nás ale čekalo nepříjemné překvapení – dlouhý výjezd až nahoru na Bučín. Někteří to vzdali již na začátku a vedli kolo skoro celou dobu, jiní celý kopec zdolali, nebo se o to alespoň pokusili. Po výjezdu nás čekala zasloužená odměna – sjezd. Sjížděli jsme po asfaltové cestě směrem na Omice. Hned pod kopcem jsme ale měli odbočit vpravo po modré značce, což někteří přeslechli a řítili se dále údolím směrem k Omicím. Po asi kilometru se dostavilo zklamání, když zjistili, že nejedou dobře. Tento kilometr museli vyšlapat zase zpět. Navíc jsme se museli dostat nahoru na rozcestí Kopaniny. Na tomto rozcestí jsme si dali krátkou přestávku na pití a drobnou svačinu.
Cesta nás vedla dále zase do kopce, ale naštěstí jsme se zanedlouho vynořili z lesa a spatřili rozhlednu Vladimíra Menšíka. Ačkoli byla rozhledna otevřená, vzhledem k viditelnosti jsme se rozhodli, že na ni nevylezeme. Místo toho jsme pokračovali po silnici na Hlínu, a potom sjeli dlouhým kopcem ke Stříbskému mlýnu. Místy byl terén trochu náročnější, ale všichni byli rádi, že si konečně mohou odpočinout od šlapání. Od Stříbského mlýnu jsme to vzali kousek po silnici a potom doleva k řece. Zastavili jsme u loděnice, jedné ze základen ivančických skautů. Zde jsme si dali oběd a taky jsme si zavzpomínali – v letech 2015 a 2016 zde probíhaly naše první skautské tábory. Marcel těm, co tady nebyli (což byli prakticky všichni kromě Myšáka a Marcela), ukázal pár fotek. Taky se za námi přijela podívat Katka s dětmi a Vilém nám předvedl pár kousků, které na kole dokáže.
Po zasloužené pauze jsme se vydali dále – tentokrát po rovině podél řeky Jihlavy a později Oslavy až do Oslavan. Na náměstí jsme měli chvíli na nakoupení dobrot, ale čas nás tlačil a tak jsme se za chvíli vydali dále po silnici k oslavanské čtvrti “U Mlýnka” a pak, i přes protest některých účastníků, po modré značce směrem ke Zbýšovu. Nutno podotknout, že protest to byl oprávněný – po asi 500 metrech po rovině nás čekal velmi prudký kopec nahoru, ve kterém byly – aby toho nebylo málo – spadané stromy. Kola jsme nahoru museli vytlačit. Nakonec jsme to ale zvládli, až na Myšákovo kolo, kterému se přetrhnul řetěz. Naštěstí přetrhnutý řetěz nebrání jízdě z kopce, takže Myšák všechny ostatní v pohodě stíhal, protože už byli tak unavení, že i do mírného kopce kolo vedli.
Po příjezdu do Zbýšova jsme se s některými, bydlícími ve Zbýšově, rozloučili, a pokračovali jsme dále po modré značce směrem k Babicím. Aby toho nebylo málo, tak Vilém po cestě najel na hřebík a píchnul. Marcel tedy Vilémovo kolo dovezl do Babic a Vilém musel po svých. V Babicích jsme se dole rozloučili s většinou lidí, včetně Viléma, který zde počkal na rodiče. Následně už nás čekala jen asi tříkilometrová cesta do Rosic, kde jsme se rozloučili.
Na to, že to byl první cyklovýlet v historii oddílu, tak dopadl výborně, protože se nikdo nezranil a všichni celou trasu zvládli bez větších potíží, přestože jsme ujeli téměř 35 kilometrů. Bicykly dopadly o něco hůře, ale obě závady se dají jednoduše opravit. Jelo nás celkem 11, z toho 5 kluků, 4 holky a 2 rádci/vedoucí. Výlet na kolech určitě někdy zopakujeme.
Do oddílové kroniky zapsal Myšák – Dan Šíma
Foto v galerii na rajčeti.
