11. listopadu 2022 jsme se se světluškami – Sovičkami a Sýkorkami vydaly na víkendovou akci do nedaleké Třebíče, kde jsme se přesunuly do světa víl. Naším úkolem bylo získat ztracený vílí prach, k tomu jsme ale museli splnit několik nelehkých úkolů. Za každý úkol získala každá jedno razítko, těch mělo být na konci akce celkem osm. Na naši cestu jsme se vydaly v odpoledních hodinách, kdy jsme vyjeli vlakem z Rosic do Třebíče. Cesta utekla jako voda, ještě když světlušky čekal první úkol, a to zapamatovat si alespoň pět stanic, kterou vlak projížděl. Holky tento úkol zvládly levou zadní. Po příjezdu do města jsme došly do klubovny, kde jsme se ubytovaly, navečeřely a čekal nás hned druhý úkol. Vydaly jsme se na večerní procházku po Třebíči s třebíčským Machzorem, ze skrytých příběhů. Prošly jsme si večerní Třebíč a splnily několik úkolů. Po příchodu zpět na klubovnu jsme si jen vyčistili zuby a šlo se spát.
Druhý den začal dřív, než jsme si k večerní procházce a pozdějšímu odchodu do spacáku myslely. Nasnídaly jsme se domácího müsli, které nám Katka s Marcelem připravili, a rovnou jsme se pustily do přípravy svačiny. Holky se naučily, jak rozkrojit rohlík, očistit a nakrájet zeleninu, namazat rohlík máslem a obložit si ho tím, co má každá ráda. Po svačince následovala hra venku. Holky byly rozdělené do tří týmů a jejich úkolem bylo získat pomocí úkolů všechny lístečky a poté je složit tak, aby měly od každého stromu jeden a k němu správně přiřadily název a jeho plod. Za dopoledne si každá světluška vybojovala dvě razítka za splnění úkolu. Dále následoval oběd a odpolední klid. Po něm jsme se vydaly ven na menší výlet na Rozhlednu na Kostelíčku na Strážnou horu. Tam jsme si zahrály s frisbee, válely jsme sudy z kopce a sbíraly listy. Užily jsme si tam spoustu zábavy. Po příchodu na klubovnu měla Amča připravené vyrábění z nasbíraných listů. Vyráběly jsme víly. Každá světluška si vílu vyrobila po svém, ale všechny byly moc krásné. A i za vyrábění si holky zasloužily razítko. Asi se ptáte, co jsme po tak náročném dni večeřely. Odpověď zní: přece palačinky. Když se holky dozvěděly, že na večeři budou palačinky, nedokázaly udržet svoje nadšení. Naši kuchaři Marcel s Katkou a Cože, který se k nám odpoledne připojil, připravili tolik palačinek, že jsme je na večeři ani všechny nedokázaly sníst. Holky si vzaly palačinku, marmeládu a připravily si i večeři, díky tomu si zasloužily další razítko. Večeří den ale neskončil. Rozinka s Ještěrkou se ujaly programu a Lucka s Amčou mezitím připravily stezku odvahy, na kterou se každá světluška vydala sama. Cesta byla tmavá, byla vidět jen svíčka, u které byla obálka s kousky rozstříhané šifry. Jakmile překonala stezku každá z holek, měly jsme všechny kousky šifry. Vyluštění jsme si ale nechaly až na neděli. Stezkou odvahy den ale také ještě nekončil. Večer nás čekal film o Zvonilce, po kterém jsme se přenesly rovnou do spacáků a šly jsme spát.
V neděli ráno se holky naučily jak volat záchrannou službu. Podle nachystaných situací, si nacvičily jak si v těchto nelehkých situacích poradit. Dopoledne jsme se pustily do chystání scének na vánoční představení. Poté jsme využily pěkného počasí venku a zahrály jsme si pár her na hřišti za klubovnou. Jakmile nás Marcel zavolal na oběd, světlušky už věděly, jaké další výborné jídlo je čeká. Tentokrát to byly řízky. Po obědě jsme se sbalily na cestu domů a hned potom se holky pustily do skládání a luštění šifry, kterou předchozí den získaly. Po vyluštění zjistily, kde mají hledat, proto se vydaly na hřiště, kde našly zasloužený poklad, a to malou sladkost – lízátko. Tímto naše cesta za vílím prachem skončila, a my se vydaly na cestu zpět domů.
Zapsala Lucka
