Ve čtvrtek 17. 11. v 8:50 jsme se sešli na nádraží v Rosicích a v Zastávce a vyrazili jsme. Samotná cesta vlakem byla zábava. Když jsme v Náměšti nad Oslavou čekali na nádraží, rozdělili jsme se do týmů. V těchto týmech jsme potom ve vlaku hráli hru, která spočívala v pokládání různých otázek cizím lidem. Jedna z otázek například byla, jaké je páté největší město ČR, jaká je rozloha rybníka Rožmberka apod.
Když jsme dorazili do Hlinska, vybalili se a prohlédli si klubovnu, čekal nás program týkající se bližšího seznámení. Nejprve jsme hledali lidi, kteří s námi mají něco společného, například měsíc narození. V další hře o sobě každý něco řekl, a ostatní hádali, zda je informace pravdivá.
Následoval hlavní program. Historická postava Karla Adámka, která se zasloužila o vybudování železniční trasy v Hlinsku, nás vzala na krátký výlet na hlinecké předměstí. Delšího výletu jsme se dočkali následující den, kdy jsme si vyrazili do okolí hradu Košumberk. Počasí sice nebylo zrovna nejlepší, ale to nás neodradilo. U hradu jsme udělali krátkou pauzu, posilnili se chlebem s paštikou a miňonkami. Potom jsme opět vyrazili. Cestu jsme zakončili na vlakovém nádraží, odkud jsme jeli zpět do Hlinska. Večer jsme se připravovali na Svojsíkův závod poznáváním listů stromů. Taky jsme hráli flašku, k tomu bych asi radši nic nedodával. 😀
Další den nás čekala kuchařská dovednost. Byli jsme rozděleni na dvě skupiny, jedna dělala špagety s rajčatovou omáčkou, druhá vrtulky s vepřovou omáčkou. Všichni si nakonec moc pochutnali, předcházela tomu ale spousta práce, shánění surovin a hodně sebepřemáhání, nesníst tu výborně vypadající a vonící omáčku, ještě když byla v hrnci. Po obědě jsme se rozdělili do menších skupinek, ve kterých jsme venku po městě hledali šifry. Když se zpět do klubovny vrátila i poslední skupina, po dalším kole flašky (opět k tomu nebudu nic dodávat) a po krátkém odpočinku všichni společně vyšli ven. Došli jsme k památnému stromu, u kterého jsme si první den zahráli boj o šátek. Tam na nás čekal Karel Adámek, který nám předal poklad ve formě lízátek. (-:
No a následující den nás už čekalo jen balení a cesta domů. Na nádraží si někteří z nás ještě stihli dát čokoládu z automatu. Na náměšťském nádraží jsme mohli vidět, jak vypadá život bezdomovců, jejichž střechou nad hlavou je čekárna vlakového nádraží.
Po vyplnění zpětné vazby jsme se už jen rozloučili a začali se těšit na další akci.
zapsal Jindra
